Činčilák Barry
22. 5. 2008
Povím Vám jeden příběh. Příběh o jednom neobyčejném zvířátku - činčiláku Barrym.
Celé to začalo nevinným nadhozením temátu činčila. Bavili jsme se s bývalou přítelkyní o zvířátkách a skončili jsme u činčil. Usoudila, že je to krásné zvířátko, pokud si dobře pamatuji, bylo řečeno něco v tom stylu jako mix veverky a králíka.
Ano ocásek má činčila skutečně krásný.
No a mě napadlo, že bych Romče mohl tímto udělat velkou radost. Tak to celé začalo. Společně s mým kolegou z VŠ, Lukášem, jsme hledali různé inzeráty, jak v novinách, chovatelských časopisech či na internetu. Ozvali jsme se na pár inzerátů a na počátku jsme se potýkali s neúspěchem. Posílali jsme různé maily, volali jsme pár lidem, spojovali jsme se s nimi přes icq, icq resp. Lukáš. Jako jeden z posledních pokusů se nám zadařilo. Ozvala se jistá paní z Teplic a vše bylo na dobré cestě, domluvili jsme termín setkání, cenu a ostatní okolnosti.
Nastaly další nezbytné věci okolo pořízení. Činčilka musela někde taky bydlet, tudiž jsem zjišťoval od paní chovatelky, jaký je vůbec život tohoto milého zvířátka. Jako jednu z prvních věcí jsme pořidili s Lukášem, ano drobně se finančně podílel, koupelnu. Dále jsme si zjistili, že musíme sehnat písek, ve kterém se ta potvůrka koupe. Minerální kámen na jeho zoubky, a nějaké to papání, jak vitamínové tak nějaké ty jeho pochoutky.
Po několika dnech byla domluvena schůzka s chovatelkou a proběhlo předání. Mým omylem ovšem bylo to, že jsem vzal malou krabičku, myslel jsem, že ta potvůrka bude menší. Při setkání jsem tedy ještě musel sehnat nějakou tu krabičku, tedy jsem běhal po Tescu a činčilka nakonec skončila v krabičce od dortu. Musím jen dodat, že paní sebou měla ještě sebou jednu činčilku. Barry byl krásně bílý a jeho sestrička byla šedá, oba ovšem neskutečně živí. Chviličku jsme poseděli a já celý nervózní vyrazil do restaurace, kde jsem měl tehdy domluvené setkání s bývalou přítelkyní.
Do restaurace jsem dorazil jako první. Netrpělivostí a nervozitou jsem neustále kontroloval čas. A bylo to tady. Romču jsem již viděl, srdce se mi rozbušilo ještě více. Posadila se a já řekl, že pro ní mám překvapení. Když poprvé spatřila Barryho, na ten pohled asi nikdy nezapomenu, uviděl jsem v jejích krásných očích tu nádhernou radost a taky částečně doufám, že moment překvapení , ten pohled se nedá ani popsat, byl prostě a jednoduše nádherný.
Poté jsem předal všechny nezbytné věci k životu činčilky a radost byla opět namístě. Pro mě ten den byl nesmírně nádherný, ale ještě zdaleko nekončil. Přišla na řadu další věc - Romči rodiče. Původně jsem si myslel, jaký to bude velký problém, ale opak se stal pravdou, až mě reakce překvapila. První setkání s rodiči byl také takový šok. Barry docela krásně vyskočil s krabičky a leknutí bylo na místě. Barry utíkál různě po pohovce ale musím uznat, že se s Romčou ihned skamarádil. Krásně ji seděl později na ramenech a pilně pozoroval všechny ostatní v místnosti.
Dále jsem ještě musel dodat akvárko pro tu bílou potvůrku, aby měl kde spinkat. Problém byl, že činčila je dosti noční tvor a v noci je to velký divoch, hrozně moc jsem tehdy litoval bývalou přítelkyni, chudák asi toho moc tehdy nenaspala.
Výběr jména byl těž takový zajímavý, nakonec skončilo u Bartoka, což je postava bílého netopýrka z animované pohádky Anastázie či samostatného filmu, je pravdou, že chvílemi Barry tak vypadal, inu možnost posoudit máte sami.
Inu bohužel, jak se v životě stává některé vztahy bohužel nevydrží a po nějaké době jsem s Romčou rozešel. Musím dodat, že doba strávená s Romčou, byl nádherný rok a půl mého života a velice rád na to vzpomínám. Byla to moje první skutečná láska mého života a nevím zdali nějaká jiná slečna někdy dokáže toto překonat.
Barry samozřejmě zůstal s Romčou, protože já nemám doma podmínky vhodné pro chování zvířátka a navíc si myslím, že by se ho Romča ani nevzdala, je to totiž její miláček.
Pevně věřím tomu, že Barry se momentálně má velmi dobře a vede krásný činčilčí život u své paničky. Přikladám pár fotografií, ať se můžete taky podívat na toho bílého krásného ďáblíka, který mi také hrozně moc chybí.
Nakonec bych řekl jen to, že svět se mění, člověk se mění ale vzpomínky zůstanou navěky !!!
Celé to začalo nevinným nadhozením temátu činčila. Bavili jsme se s bývalou přítelkyní o zvířátkách a skončili jsme u činčil. Usoudila, že je to krásné zvířátko, pokud si dobře pamatuji, bylo řečeno něco v tom stylu jako mix veverky a králíka.
Ano ocásek má činčila skutečně krásný.
No a mě napadlo, že bych Romče mohl tímto udělat velkou radost. Tak to celé začalo. Společně s mým kolegou z VŠ, Lukášem, jsme hledali různé inzeráty, jak v novinách, chovatelských časopisech či na internetu. Ozvali jsme se na pár inzerátů a na počátku jsme se potýkali s neúspěchem. Posílali jsme různé maily, volali jsme pár lidem, spojovali jsme se s nimi přes icq, icq resp. Lukáš. Jako jeden z posledních pokusů se nám zadařilo. Ozvala se jistá paní z Teplic a vše bylo na dobré cestě, domluvili jsme termín setkání, cenu a ostatní okolnosti.
Nastaly další nezbytné věci okolo pořízení. Činčilka musela někde taky bydlet, tudiž jsem zjišťoval od paní chovatelky, jaký je vůbec život tohoto milého zvířátka. Jako jednu z prvních věcí jsme pořidili s Lukášem, ano drobně se finančně podílel, koupelnu. Dále jsme si zjistili, že musíme sehnat písek, ve kterém se ta potvůrka koupe. Minerální kámen na jeho zoubky, a nějaké to papání, jak vitamínové tak nějaké ty jeho pochoutky.
Po několika dnech byla domluvena schůzka s chovatelkou a proběhlo předání. Mým omylem ovšem bylo to, že jsem vzal malou krabičku, myslel jsem, že ta potvůrka bude menší. Při setkání jsem tedy ještě musel sehnat nějakou tu krabičku, tedy jsem běhal po Tescu a činčilka nakonec skončila v krabičce od dortu. Musím jen dodat, že paní sebou měla ještě sebou jednu činčilku. Barry byl krásně bílý a jeho sestrička byla šedá, oba ovšem neskutečně živí. Chviličku jsme poseděli a já celý nervózní vyrazil do restaurace, kde jsem měl tehdy domluvené setkání s bývalou přítelkyní.
Do restaurace jsem dorazil jako první. Netrpělivostí a nervozitou jsem neustále kontroloval čas. A bylo to tady. Romču jsem již viděl, srdce se mi rozbušilo ještě více. Posadila se a já řekl, že pro ní mám překvapení. Když poprvé spatřila Barryho, na ten pohled asi nikdy nezapomenu, uviděl jsem v jejích krásných očích tu nádhernou radost a taky částečně doufám, že moment překvapení , ten pohled se nedá ani popsat, byl prostě a jednoduše nádherný.
Poté jsem předal všechny nezbytné věci k životu činčilky a radost byla opět namístě. Pro mě ten den byl nesmírně nádherný, ale ještě zdaleko nekončil. Přišla na řadu další věc - Romči rodiče. Původně jsem si myslel, jaký to bude velký problém, ale opak se stal pravdou, až mě reakce překvapila. První setkání s rodiči byl také takový šok. Barry docela krásně vyskočil s krabičky a leknutí bylo na místě. Barry utíkál různě po pohovce ale musím uznat, že se s Romčou ihned skamarádil. Krásně ji seděl později na ramenech a pilně pozoroval všechny ostatní v místnosti.
Dále jsem ještě musel dodat akvárko pro tu bílou potvůrku, aby měl kde spinkat. Problém byl, že činčila je dosti noční tvor a v noci je to velký divoch, hrozně moc jsem tehdy litoval bývalou přítelkyni, chudák asi toho moc tehdy nenaspala.
Výběr jména byl těž takový zajímavý, nakonec skončilo u Bartoka, což je postava bílého netopýrka z animované pohádky Anastázie či samostatného filmu, je pravdou, že chvílemi Barry tak vypadal, inu možnost posoudit máte sami.
Inu bohužel, jak se v životě stává některé vztahy bohužel nevydrží a po nějaké době jsem s Romčou rozešel. Musím dodat, že doba strávená s Romčou, byl nádherný rok a půl mého života a velice rád na to vzpomínám. Byla to moje první skutečná láska mého života a nevím zdali nějaká jiná slečna někdy dokáže toto překonat.
Barry samozřejmě zůstal s Romčou, protože já nemám doma podmínky vhodné pro chování zvířátka a navíc si myslím, že by se ho Romča ani nevzdala, je to totiž její miláček.
Pevně věřím tomu, že Barry se momentálně má velmi dobře a vede krásný činčilčí život u své paničky. Přikladám pár fotografií, ať se můžete taky podívat na toho bílého krásného ďáblíka, který mi také hrozně moc chybí.
Nakonec bych řekl jen to, že svět se mění, člověk se mění ale vzpomínky zůstanou navěky !!!
Komentáře
Přehled komentářů
Zdravím, Barry je krásnej, ale mohl by jsi si ho občas na víkend půjčit, nakrmit ho a tak něco. Nebylo by to špatný. On je dost klidný a mohl by jsi mu koupit žrádlo a nějakou tu výstelku. Hodilo by se to, když Romča jezdí za mnou. On je pak barry sám, a to by jsi jako pravý otec neměl dopustit.
Prosba o laskavost
(Slavehunter, 3. 1. 2009 0:00)